Jak jsem advokacii pověsila na hřebík

Jak jsem advokacii pověsila na hřebík (alespoň zatím)
Leden 2022

 

Než přišly děti, pracovala jsem jako advokátka. Ještě s bříškem jsem pobíhala po soudech a jednala s klienty. Pak jsem ale všeho nechala a místo toho jsem se snažila pochopit, co mám dělat s tím malým plačícím človíčkem i sama se sebou.

Přiznávám, že počátky mateřství pro mě nebyly vůbec snadné. Nejsem z těch matek, které vypráví o tom, jak dítě dalo konečně smysl jejich životu, jak je to nejšťastnější období jejich života a jak byl porod tím nejkrásnějším dnem, co zažily…

Jsem spíš akční člověk, který potřebuje pořád něco dělat, vzdělávat se, cestovat… a nic z toho najednou nešlo. Druhé dítě skóre v můj prospěch samozřejmě nezměnilo, ba naopak.

V okamžiku, kdy mi na mateřské už tak trochu hrabalo, jsem si za podpory svého manžela založila blog Mámy s rozumem, abych se mohla aspoň v rámci možností trochu seberealizovat.


Psaní blogu mi přineslo radost a pocit, že konečně dělám taky něco pro sebe, nejen pro rodinu. Po dalších letech přišel navíc den D a já nastoupila v lednu 2020 s velkou slávou do práce. Vyhrabala jsem ze dna skříně kostýmek a boty na podpatku, vyhodila jsem prošlé šminky, nakoupila nové a naskočila zpátky do světa právničiny. Byla jsem nadšená! Najednou začal existovat svět, kde mi na chvíli nikdo neříkal 158675x za hodinu: „Mami, mamííí, mamíííííí….“. Oslovovali mě křestním jménem, případně dokonce titulem! Já pomalu zapomněla, že nějaký mám 🙂 . Byla jsem ten nejnadšenější zaměstnanec na světě!

Jenže za pár týdnu se objevily první zprávy o koronaviru a šupky dupky, hned na začátku března jsem byla zase doma s dětmi, ale k tomu ještě s notebookem a služebním telefonem, který vyzváněl v těch nejnevhodnějších chvílích. Takhle jsem si tedy svůj návrat do pracovního života po sedmi letech na mateřské fakt nepředstavovala…

Dcera byla zrovna v první třídě a pokoušeli jsme se nějak přežít online výuku. Manželovi, který samozřejmě skončil taky na home office, tady pípaly maily a zvonily telefony ještě častěji než mně. Na nejmladší dcerku už nezbyl vůbec žádný prostor. Povětšinou se tady potácela mezi tabletem a televizí, ale prostě jsem nedokázala současně učit prvňačku psát malé písmeno f, kontrolovat smlouvy a řešit problémy v práci, neustále vařit a uklízet a ještě k tomu vymýšlet nějaké děsně kreativní činnosti pro ubohé tříleté dítě. Bylo to vskutku výživné období. Do dneška nechápu, že jsem neskončila v blázinci a že jsme se s manželem nerozvedli.

Ostatně každý z nás to období prožíval po svém a každého z nás se to tak či tak dotklo.

Na můj blog při tom všem už vůbec nezbyl čas. Byly jiné priority a povinnosti.

Po roce snahy o nějakou právnickou práci s malými dětmi za zády jsem to vzdala. Doma se situace hroutila s každým dalším dnem zavřených škol a školek čím dál víc a už jsem neměla sílu na další hádky, noční vysedávání u počítače a neustálé tlaky ze všech stran.

Ale bohužel jsem necítila žádné uspokojení ani jako máma na plný úvazek. Začínal osmý rok, co jsem kysla doma, a už toho bylo dost.


A tak jsem se vydala do vod neznámých, ale úžasných.

Covid otevřel svět online vzdělávání a to přesně zapadlo do mých požadavků na seberozvoj. Absolvovala jsem oba stupně vzdělání v oblasti Bachových esencí, pomalu dokončuji kurz koučinku a pak mám v plánu další úžasné akce. Začala jsem se věnovat kreslení pravou mozkovou hemisférou, občas chodím na brigádu do místní knihovny, online prostor jsem využila i pro své další vzdělávání v angličtině…

A konečně je také prostor pro můj blog Mámy s rozumem, prostřednictvím kterého bych se s vámi zase ráda dělila o své poznatky a nápady. Mám spoustu plánů, na kterých už pracuji, moc mě to baví a nesmírně naplňuje!

Když se tedy ohlédnu zpět, tak mě celá ta příšerná koronakrize i má vlastní profesní i osobní krize dostala tam, kde se nakonec cítím nejlépe, za což jsem nesmírně vděčná. Já neříkám, že se k paragrafům nikdy nevrátím. Třeba ano, nikdy neříkej nikdy. Ale momentálně tudy cesta nevede. Pak nemá cenu stát na místě s rukama v klíně a říkat, že to nejde. Naopak je třeba se porozhlédnout, jestli se náhodou nedá jít jinudy… Jsem moc zvědavá, kudy se bude moje nová cesta ubírat, jaké skvělé lidi na ní potkám a co všechno se naučím, či naopak předám dál. A opravdu se na to moc těším!

Ať se i vám plní sny!

S láskou

Romana
www.mamysrozumem.cz