Jak přestat kojit

Říjen 2018

Obě dcery byly velké přísavky, přes den jsme to jakš takš zvládaly, ale v noci si všechny svoje trable řešily u prsa. A že jich měly, zhruba tak co hodinu až dvě bylo třeba se ujistit, že máma je na dosah pusy.

Kojila jsem obě skoro rok a tři čtvrtě. Ani ne tak z nadšení pro věc, po pravdě mě to ke konci už hodně vyčerpávalo a ani moc nebavilo. Přes den ještě, ale málokoho by bavilo v noci vstávat minimálně pětkrát a spát s dítětem prakticky neustále přisátým na sobě. Vzhledem k tomu, že jakýkoli můj odpor byl potrestán hlasitým řevem, nebyla představa ukončení kojení úplně lákavá. A tak jsem to oddalovala a oddalovala, až jednou přišel den, kdy jsem řekla DOST. A světe div se – bylo to úplně v pohodě.

Ne že bych objevila osmý div světa, ale myslím, že mám drobnou vychytávku, která může leckteré mamince docela pomoct. Jinak na netu najdete milion dobrých rad, jak skončit s kojením, ale mně se žádná nějak nezdála. Mazat si prsa zubní pastou se mi nechtělo, nechat dítě doma s tatínkem a na pár dnů odjet, to by bylo na rozvod, a rady typu „obrňte se trpělivostí“ u nás nefungovaly, protože jsem při déletrvajícím jekotu vždycky vyměkla. Pokud tedy nevyměknul dříve manžel, který mě v noci zoufale žádal, abych tomu křiklounovi dala prso, ať se může konečně vyspat. A postupné ubírání kojení bylo sice přes den docela v pohodě, jenže v noci to prostě nešlo. No, takže jsem musela najít cestu, jak to zvládnout bez řevu…

Největším pomocníkem pro mě byla homeopatika. Konkrétně ricinus communis 30 ch. To ředění je podstatné, nižší ředění totiž naopak podporuje tvorbu mléka. Třicítka by měla laktaci snižovat, někde jsem četla, že to mění i chuť mléka, takže dítěti pak tolik nechutná a nechce ho. No, tak já asi i kdybych snědla kýbl česneku, tak by to holkám nevadilo, stejně tak nereagovaly ani na ta homeopatika. Ale mám pocit, že to zabralo spíše nějak na psychiku moji i dceřinu – že jsme se s tím dokázaly obě vypořádat lépe. Že jsem se konečně dokázala rozhodnout, že už opravdu končíme, a že to dobře pobralo i to dítě. Jestli je to pravda, nebo jen placebo efekt, to nevím. Ale fungovalo to, tak je to jedno.

Důležité je brát ricinus alespoň tři čtyři dny před dnem „D“. Kdy má nastat den „D“, to je na vás. Já jsem jedla homeopatika týden a pak jsem se jednou ráno vzbudila a věděla jsem, že ten den to zvládnu.

Brala jsem tak třikrát denně tři kuličky, někdy jsem zapomněla, někdy jsem měla pocit, že si jich musím dát pět. Takže tak nějak, žádné drama. A brala jsem je pak ještě zhruba týden po skončení kojení, aby se mi nedělalo tolik mléka. Stejně se tvořilo, ale měla jsem pocit, že pro to dělám maximum. K tomu ještě později.

Pro ty z vás, které nemáte s homeopatiky zkušenosti – jsou to malé sladké kuličky, v tubě je jich spousta, stojí do 90 Kč, určitě je ani nevypotřebujete. Kuličky se cucají a tak patnáct minut před a po jejich užití se nemá nic jíst ani pít. To je ostatně největší kámen úrazu všech homeopatik, protože si na ně vzpomenu obvykle těsně před jídlem, po pití, po umytých zubech a podobně. Někde jsem taky četla, že by se tuba s homeopatiky neměla nechávat ve vlhku ani u mobilu. O tom se podrobněji rozepisovat nechci, homeopatika jsou pro mě pořád ještě trochu na hraně pochopitelnosti, nicméně mnohokrát nám kuličky pomohly, takže jim docela věřím.

Druhá věc, která mi významně pomohla, byly náplasti přes prsa. Dejte je tak velké, jak budete cítit, že vám budou stačit na podporu vaší psychiky a na lepší porozumění ze strany vašeho dítěte. Asi takhle – zalepila jsem si v den „D“ bradavky náplastí pěkně do kříže ze dvou důvodů. Jednak jsem měla pocit jakési bariéry, že to prostě už nejde, což mi docela pomohlo pro vnitřní sebejistotu. A jednak to byl pro dceru srozumitelný argument, protože nějaké kecy o tom, že mlíčko už není, na to takové vyzrálé batole kašle. Ale bebí, au au, to už je něco, čemu rozumí.

U starší dcery nebylo třeba náplasti ani ukazovat. Prostě jsem řekla, že to bolí a hotovo. U mladší jsem si myslela, že to jako matka mazák zvládnu bez flastru. A chyba lávky, první večer to bylo s pláčem, až druhý den, kdy se mi prsa nalila a začala opravdu bolet, jsem zcela věrohodně sykla, že to bolí. To dcerka pobrala okamžitě, pofoukala mi je, pohladila a byla v klidu. Samozřejmě se ještě mnohokrát dožadovala mlíka, ale stačilo říct, že to bolí, zase je pofoukala a dál to neřešila.

Nezapomínejte o tom s dítětem mluvit. Ač je to ještě prcek, pochopí význam slov a je dobré o tom mluvit den dva předem. Nemyslím si, že by to dítě dobrovolně odsouhlasilo, ale minimálně bude mít někde v hlavičce uloženou informaci, že se v tomto směru něco chystá. Kamarádka třeba neváhala dítě zapojit i do symbolického fačování prsou, dítě se s mlíčkem rozloučilo a přes to pak už nejel vlak. Respektive dítě se dožadovalo mléka ještě nějakou dobu potom, ale kamarádka vždy řekla, že mlíčko už je pryč, že mu už zamávali a hotovo. Je prostě potřeba dítěti pro něj srozumitelným způsobem sdělit, že je konec, když do toho zapojíte náplasti, obvazy a podobné instrumenty, pro dítě pochopitelné a hmatatelné, o to lépe.

Takže můžete tuhle kombinaci vyzkoušet, samozřejmě každé dítě je jiné a každá maminka je jiná, taky se končí s kojením jinak u dítěte v půl roce a v roce a půl, to je jasné. Ale možná to stojí za zkoušku, mně tohle docela vyhovovalo a opravdu se to obešlo bez větších scén.

Je dobré se zamyslet taky nad vlastními pocity. Pro spoustu maminek je skončení kojení hrozně těžké, ne že by nedokázaly děcku odporovat, ale protože se jim vlastně skončit nechce, zároveň ale tak nějak cítí, že by už toho měly nechat. Jen to prostě nedokážou, je jim to líto, další dítě třeba ani neplánují, tak ví, že tohle jedinečné pouto zažívají už naposledy.

Dobře to chápu, sama jsem to zažívala. Ale pak jsem si řekla, že je čas si vrátit svoje tělo zpátky sobě, že jsem posledních šest let byla buď těhotná, nebo jsem kojila. Šest let!!! Šestinu svého života jsem věnovala své tělo dětem. A pak nastal čas být zase sama sebou. Tahle myšlenka mě hodně uklidnila, přestala jsem si cokoli vyčítat a naordinovala jsem si těšení se na život bez kojení. A je to fajn. Můžu jíst, co chci, kdy chci, můžu si dát sem tam kafe nebo dvojku vína, můžu si dát tunu čokolády bez obav, že mi pak z toho děcko probdí celou noc, můžu se cpát česnekem, cibulí, zelím, teplým čerstvým chlebem. Taky už nemusím řešit malého loudila, který si vzpomněl na mlíko kdykoli a kdekoli, protože nepatřím úplně mezi maminky, které vytahují prso co pět minut děj se co děj. A to nejlepší nakonec – pokud máte co do činění s nočním závislákem, tak je téměř 100% jistota, že začne lépe spát, hurá!

Jen aby bylo jasno – jsem velkým zastáncem kojení, jak jsem psala, sama jsem kojila obě holky relativně dlouho. A bylo to fajn. Ale bylo fajn i skončit. Píšu to ne proto, abych nabádala ke krátkému kojení, ale proto, že vím, jak je někdy těžké skončit. Jak to někdy bolí na těle i na duši. A protože vím, že každá podpora je v tu chvíli dobrá…

Po skončení kojení vás čeká – pokud jste kojily relativně hodně – pernější týden, kdy se vám bude mléko tvořit dál, ale nebude odběr. Měla jsem v tu dobu nejkrásnější prsa v životě, ale nešlo se jich dotknout :-(. Až zhruba po šesti sedmi dnech jsem cítila úlevu. Celou dobu jsem užívala jednak ta homeopatika, ale taky šajvějový a mátový čaj, trochu jsem utlumila pitný režim a ve chvílích největší krize jsem mlíko odstříkala, ale jen trochu, do úlevy. Moc mi to nešlo, ale pomohla teplá sprcha. Potom jsem si nějak intuitivně prsa zchladila studenou vodou.  Prsa jsem si nezavazovala, jak někdo radí, nějak mi to nešlo, a zase naše laktační poradkyně to vyloženě nedoporučovala.

Když se mi začaly dělat v prsou zatvrdliny, vycucala jsem si zase třikrát denně tři kuličky homeopatika bryonia 9ch. Pro případ zarudlého prsa mi pediatr radil belladonu 9ch.

A čím nahradit mateřské mléko? My jsme ho nenahradili třeba ničím. Mladší dcera rezolutně odmítla veškeré naše pokusy jí vnutit místo prsa lahvičku s jakýmkoli batolecím mlékem. Všechno zahazovala, nechtěla mlíko ani z hrnečku nebo přes brčko, prostě mlíko od jiného savce bylo blé a hotovo. Vzhledem k tomu, že jí bylo rok a tři čtvrtě, tak jsem to moc neřešila. Prostě jsem přes den přidala sem tam jogurt, sem tam sýr, lučinu a podobně.

Horší je podle mě návyk, že večer se něco papá. Ze začátku jsem měla strach, že je fakt ještě malá a že od večeře do snídaně je daleko, a tak jsem jí ještě před spaním dala třeba banán, občas mi snědla kaši (zásadně nemléčnou) nebo nějakou zdravou sušenku. Sem tam ale nesnědla nic a zjistila jsem, že se taky nic nestane, že spí úplně stejně dlouho, dokonce že bez druhé večeře spí o něco lépe. Asi ji netížilo trávení. Takže jsme to postupně odbourali a večer pije už jen vodu, dávám jí to do nevylévací lahvičky, možná ji trochu uklidní i to cucání, dudlíky samozřejmě ignoruje taky. V noci taky jen vodu, ale spíše nic, po skončení kojení se samozřejmě přestala budit.

Pokud budete chtít přejít z mateřského mléka na kojenecké nebo batolecí mléko, tak podle mě za zkoušku stojí kozí mléko. Je to ve formě prášku jako sunar, kupodivu to nesmrdí kozinou, dá se sehnat i v banánové příchuti. A hlavně si můžete přes net objednat i malý pytlík na zkoušku, nemusíte rovnou platit skoro 500 Kč za velké balení, když nevíte, co váš malý mlsoun na to (mně to třeba holky odmítly, ale sousedka je s tím u dcerky hodně úspěšná). Koukněte na internet na Naše mléko od firmy Goldim, na různých webech se dá sehnat za různé ceny, je třeba trochu popátrat, koukněte i na weby lékáren.

A pak samozřejmě existuje varianta domácího rostlinného mléka, a tím teď nemyslím mandlové nebo kokosové mléko, ale vařené obilné mléko. Návod najdete třeba na www.jimejinak.cz (do vyhledávání zadejte „obilné mléko“ a vyjedou vám články na toto téma). I to jsem zkusila, ale ani s tím jsem neuspěla. Nicméně je to zajímavá alternativa, třeba někoho z vás osloví a třeba nepřipálíte ani dva hrnce jako já :-).

Takže se toho nebojte, bude to nakonec v pohodě, stejně je to jen o tom, jak se rozhodne maminka, dítě to zvládne, ale je to vaše tělo, vaše rozhodnutí, vaše intuice, vaše dítě. Je to jen na vás. Je fajn, když vás v tom bude někdo podporovat, ale i když ne, máte vy sama právo se rozhodnout, kdy je ten správný čas. Protože podle okolí to nebude nikdy ten správný čas. Když kojíte „jen“ půl roku, tak abyste pomalu dávala dítěti lahvičku na tajňáka. Když kojíte chodící a mluvící batole, nejlépe ještě na veřejnosti, tak to je taky v očích řady lidí dost na hraně, ne-li za hranou… Takže se řiďte vlastním srdcem a hlavou.

Přeji vám hodně sil, pevné nervy a ukončení kojení bez pláče (dětského i vašeho),

s láskou

Romana