Vyvýšené záhony – skvělý způsob pěstování fomácí zeleniny

Duben 2019

Když jsme zakládali zahradu, tak moje představa byla – okrasná bezúdržbová zahrada, HLAVNĚ BEZ ZELENINOVÝCH ZÁHONŮ!

Po narození dětí jsem začala osazovat jakýkoli volný kout zahrady něčím jedlým…

A pak přišla fáze tři, kdy jsem chtěla začít pěstovat vlastní zeleninu. Jen tak pro radost z dobré chuti domácí zeleniny bez chemie.

Jenže kde ji pěstovat? Rozrýt trávník? Vytrhat keře? Rostlo by to vůbec v jílovité půdě, ve které se sotva drží nenáročné trvalky? Co kočky, myši, krtci a slimáci?

A v tom přišel můj úžasný tatínek se spásným nápadem – pěstovat zeleninu ve vyvýšených záhonech.

Zpočátku se mi to zdálo nějaké divné, však stačí zrýt zem, proč se dělat se záhony? Ale má to řadu výhod:

– dáte si do záhonů jen tu zeminu, jakou chcete (kvalitní, bez tuny chemie, případně kompost…)

– nemusíte se k práci tolik ohýbat

– dobře to vypadá

– nelezou do toho kočky, slimáci, myši a podobně

– při zakládání záhonů se na jejich dno dá uložit spousta bioodpadu ze zahrady – větve, listí, posekaná tráva…. nespotřebujete pak ani tolik zeminy

– v zimě do uvolněných záhonů házíme bioodpad a vytváříme si tak vlastní kompost

– v záhonech se lépe drží vlhkost a zelenině se tam lépe daří, za celou sezónu jsem hnojila jen jednou biohnojivem

– výnosy naprosto předčily naše očekávání – jsme totální amatéři, pro nedostatek času jsem se zelenině věnovala jen minimálně,  a přesto se nám podařilo vypěstovat velké množství vynikající zeleniny

– můžete pěstovat v podstatě i tam, kde byste jinak nic nevypěstovali – na betonu nebo asfaltu, kamení a podobně.

Nevýhody? Snad jen vyšší pořizovací cena a práce s jejich zhotovením. Ale výsledek prostě stojí za to.

JAK NA TO?

Předem se omlouvám za ne úplně odbornou terminologii i popis postupu, nejsem řemeslník, kutil ani zahradník. Ale s taťkou jsme se snažili to popsat co nejsrozumitelněji, tak snad to bude dostačující.

MATERIÁL

Na internetu si stačí zadat heslo „vyvýšené záhony“ a vyjede vám spousta odkazů s prodejci záhonů z různých materiálů, od plastu, přes kov po dřevo. Tyto záhony se pohybují cenově velice různě, ale ty hezčí a kvalitnější jsou už v řádech tisíců. Nehledě na cenu doručení, která rozhodně při takto nadrozměrném balení není zanedbatelná.

Kovové a plastové verze jsme zavrhli a u dřevěných jsme šíleli z vysokých cen a také jsme se obávali krátké životnosti neošetřeného dřeva, které by se potýkalo s mimořádnou zátěží. Natírat se nám to nechtělo a tak jsme volili kulatinu ošetřenou vysokotlakou impregnací – pro Jihočechy přikládám odkaz na společnost Impregnace Soběslav, s.r.o. – https://www.impregnacesobeslav.cz/ , odkud jsme materiál kupovali my. Ve svém okolí určitě najdete něco podobného.

Dotazovala jsem se přímo u výrobce impregnační látky, zda je takto chemicky ošetřené dřevo vhodné pro toto použití, a bylo mi řečeno, že ano, že se impregnace ze dřeva nevymývá (dělají se z toho i dětská hřiště a ohrady pro zvířata). Navíc garantují i v extrémních podmínkách životnost minimálně deset let, ale zahradník, který tento materiál používá velice často, mi tvrdil, že to vydrží desítky let bez jakéhokoli ošetření. My máme záhony druhým rokem v relativně náročných podmínkách, západní strana, v létě je tam neskutečné horko, bez jakékoli ochrany před deštěm, pravidelná závlaha, a vůbec nic se s tím za celou tu dobu nestalo.

Celkem jsme se s náklady na všechny záhony (bez závlahy) dostali se vším všudy na cca 6000 Kč. Máme za to čtyři záhony, tři o rozměrech 150 cm x 100 cm x 50 cm a čtvrtý o rozměrech 75 cm x 100 cm x 50 cm. Za tuto cenu kolikrát sotva pořídíte jeden záhon…

Je fakt, že nebýt mého ultrašikovného táty, který všechno vymyslel a smontoval, těžko bychom si poradili. Ale protože mi to ve výsledku přišlo geniálně jednoduché a funkční, podělím se s vámi o naše zkušenosti, abyste si mohli i vy užívat vlastní zeleniny. Hotovo budete mít za jeden den a životnost záhonů bude v řádech let, až desítek let. To prostě stojí za to.

POSTUP

My jsme se s tím nepárali a záhony jsme dali rovnou na trávník, který jsme předtím nijak neřešili. Neryli jsme, nedávali jsme drenáž, nic. Asi by všechno mohlo být, ale šli jsme cestou nejmenšího odporu a je to v pohodě. Taťka jen pak záhony z části nepatrně zakopal, aby byly v rovině, jinak nic.

Použili jsme půlkulatinu, protože se nám to líbilo a vyšlo to levněji, než kulatina. Ale můžete si koupit i hranoly, prostě co se vám líbí a co seženete. .

Rozměry jsme si uzpůsobili možnostem zahrady, přijde nám to akorát, 50 cm výšky je pohodlné, stačilo by i 40 cm. Délka 1,5 metrů taky v pohodě a šířka metr ideální. Dostanete se pohodlně všude.

Postupovali jsme tak, že jsme začali montáží delších stěn. Záhony jsme montovali normálně na stole v garáži, pak jsme až hotové záhony přenášeli na zahradu.

Taťka si předvrtal díry na stojně, kdy půlkulatinu 1,5 m přišrouboval k 50 cm stojně, kterou vyrobil rozříznutím metrové kulatiny. Dneska bych volila stojnu z hranolu, lépe by se to montovalo, nevím, proč nás to nenapadlo dřív. Ale ani tak to nevadí.

Jen pozor, jakmile řežete naimpregnovaný materiál, tak v místě řezu je dřevo nechráněné. Řez jsme tedy dávali na horní stranu, aby nebyl v neustálém kontaktu se zeminou, a natřeli jsme jej přírodním olejem, který používáme na nátěr venkovního nábytku.

Potom jsme pokračovali montáží kratších stran.

Záhony pak taťka ještě pro jistotu zdrátoval pozinkovaným drátem kvůli stabilitě. Použít můžete průměr 1 – 2 mm. Drát se připevní na vruty na dno záhonů do středu každé protilehlé rohové kulatiny. Dráty se uprostřed ještě stáhly vzájemně do sebe do vrtule a hlídala se pravoúhlost.

Navíc jsme ještě pro zvýšení příčné stability dali na delší stěny záhonů z rohu do rohu vždy jednu impregnovanou tyč (kulatina, půlkulatina, my jsme použili průměr 3 cm).

Oba tyto kroky byly ale spíše navíc, záhony získají vlastní stabilitu naplněním zeminou, nicméně takhle pak už nemusíte hlídat pravoúhlost při usazování a plnění.

Ještě před usazením záhonů taťka sponkovačkou připevnil ke všem stěnám záhonků netkanou textilní fólii, kterou ukončil cca centimetr před horním okrajem, aby nebyla moc vidět. Dneska se dává i nopová izolační fólie, která dřevo před vlhkostí ze zeminy ochrání úplně. Tak nevím, co je lepší, myslím si, že při použití impregnovaného dřeva je to skoro jedno.

Pak jsme konečně záhony usadili na zahradě na vybrané místo. Jen jsme je trochu podkopail a vyrovnali pískem, aby byly skutečně v rovině, ale to je spíše už jen estetická záležitost.

Na dno záhonů jsme dali ještě pozinkované králičí pletivo s průměrem ok 1cm, které taťka připevnil k dolní části záhonů malými hřebíčky ohnutými přes pletivo. Tím chráníme zeleninu před dalšími strávníky jako jsou myši a spol.

A máte hotovo! Myslím, že taťka to dělal opravdu poctivě, kdybyste zůstali jen u nějaké velmi zjednodušené verze, taky to bude v pohodě. Hotovo bylo za jeden den.

ČÍM ZÁHONY PLNIT

Na dno záhonů jsme dali větve, co jsme zrovna ořezali na zahradě. Takže především větve z vrby a jiných keřů, nijak jsme je nedrtili, jen jsme je tam naházeli na délku záhonů, v celkem silné vrstvě.

Na to jsme dali všechnu trávu, co jsme posekali, a také suchou trávu, co nám zůstala po vertikutátorování. To už byla opravdu silná vrstva, asi do dvou třetin záhonů.

Pak jsme ještě dali nějaký bioodpad, co jsme kde měli, a na to už šla zemina. Úplně navrch jsem nasypala tak dva pytle biozeminy z obchodu, aby se půda trochu obohatila.

Naše zkušenost je, že ze všeho toho, co jsme dali pod zeminu, se během několika letních měsíců stala regulérní půda. Taťka tomu nevěřil, když mi na podzim pomáhal záhony přerýt, ale opravdu jsme nenarazili ani na pozůstatek těch větví ze dna, vše se změnilo na hlínu, paráda.

ČÍM ZÁHONY OSÁZET A JAK O ZELENINU PEČOVAT

Nám se nejvíce osvědčila rajčata (dali jsme pod ně bazalku, která mi nechutná, ale rajčatům evidentně svědčí a neměli jsme na nich žádné plísně ani parazity), okurky, cuketa, dýně, mezi to jsem naházela červenou řepu. Jsem opravdu zahradnický partyzán :-), ale i tak to všechno skvěle rostlo.

Naopak se mi neosvědčila mrkev, dlouho roste a výnos je minimální v poměru k zabrané půdě. Nějak jsem nezvládla ani salát, špenát a ředkvičky, ale to je spíše problém ve mně než v záhonech :-). Letos zkusím hrášek.

Jediné, co jsme nakonec ještě dodělávali, byla závlaha. Záhony jsou na velmi exponovaném místě, kdy je sice dopoledne na záhonech stín a vláha, ale odpoledne to je doslova výheň. Úplně jsme to neuzalívali, zejména byl problém při dovolených a mojí lenosti :-). Takže manžel zachránil situaci a pořídil elektronicky řízenou kapkovou závlahu, což se nám skvěle osvědčilo. Se všemi náklady na závlahu včetně řídící jednotky a rozvodů vody jsme se vešli do 2000 Kč. Každý den se zelenina dvakrát zalila a bylo to. Občas jsme ji prolili pořádně, ale v zásadě to takto stačilo.

Jinak jsem pro tu ubohou zeleninu neudělala téměř nic. Rajčata jsem vyvazovala a vylamovala, když jsem pochopila, jak se to dělá :-), a jinak jsem se asi jen jednou dokopala k pletí a jednou ke hnojení. Když budete mít víc času a za zády vám nebudou poskakovat dvě malé děti, vymazlíte si to ještě víc a vypěstujete ještě luxusnější zeleninu. My jsme byli nadšení, že nám vůbec něco vyrostlo :-).

Bonus navíc je, že před zimou jsme z toho nejmenšího záhonu naházeli zeminu na ty ostatní a celou zimu jsme do uvolněného záhonu házeli bioodpad z domácnosti. Na jaře jsme to zasypali malou vrstvou zeminy, takže zase máme připravený záhon na další pěstování a z bioodpadu se mi vytvoří opět zemina na další rok. Geniální.

Fotku bez plevele jsem prostě nenašla :-))). Ale moje kamarádka, která se zajímá o udržitelné zemědělství, mě pochválila a říkala, že plevel bude do budoucna velký pomocník při boji se suchem. Tak vidíte to, jsem o krok napřed :-).

Takže moc doporučuji, kdyby ne ty „naše“, tak se podívejte po jiné variantě, je to skvělé řešení hlavně pro městské zahrady, které jsou jinak okrasné a rozrytý záhon se do nich úplně nehodí. A kdo u nás byl, tak byl nadšený a chce je taky :-). Tak jestli se do toho pustíte, napište do komentářů, jak to šlo, případně jaké vychytávky jste použili vy.

Tak ať se vám dílo daří a zelenina chutná!

Romana

www.mamysrozumem.cz