Vzpomínky na Vánoce

Prosinec 2018

Po několikatýdenním nátlaku svojí starší dcery jsem dneska povolila a vytáhla z garáže stromeček, že si jej holky mužou konečně ozdobit. Nadšení bylo veliké, radost téměř hmatatelná. Nechala jsem je, ať si zdobí, jak chtějí. Pravda, soutěž o vánoční design roku bychom nevyhráli, ale pro mě je to ten nejkrásnější stromeček na světě.

K večeru se starší dcerka zdekovala nahoru a já jsem zůstala dole jen s tou mladší, která se pustila do posledních úprav stromečku. Se stoprocentním soustředěním věšela zbývající ozdobičky. Co na tom, že téměř všechny na stejné místo. Nerušila jsem ji a její absolutní zaujetí na chvíli pohltilo i mě. Jak jsem tam tak klečela, poslouchala koledy a pozorovala svoji dvou a půl letou dcerku, jak si užívá svoji vánoční chvilku, vrátila jsem se do dětství a se slzou v oku vzpomínala na naše Vánoce.

Byly to vzpomínky na jedinečnou vánoční atmosféru, na to, jak taťka vždycky vytáhnul stojan s trpaslíky, do něj zaklesnul obrovský strom, který jsme zdobili s televizními pohádkami v pozadí.

Nejprve se dávaly světýlka, což byly legendární hříbky, z nichž vždycky minimálně jeden nesvítil – muselo se najít, který to je, aby se po jeho výměně rozsvítila celá parta muchomůrek. Do dneška si naprosto přesně vzpomínám i na jednotlivé ozdoby, které vůbec nebyly součástí nějaké sady, ale byly to jedinečné kousky, tu skleněná panenka, tam padesát let staré korálkové letadýlko a, Romanko, pozor tady na tu baňku, ve které je schovaná celá vesnička!

Nikdy nezapomenu, jak jsme chodili se síťovkou pro kapra, kterého jsme pak měli ve vaně. A taky na to, jak jsme s mamkou pekly cukroví. Maminka ho dělala vždycky milion druhů a mně nejvíc utkvěla domácí čokoláda. Asi proto, že jsem jí vždycky nejvíce snědla 🙂 . Stejně tak mi navždy zůstane na jazyku chuť maminčiny famózní rybí polévky, kterou se nikdy nenaučím uvařit. Přesně si pamatuju i na atmosféru u stolu. Jak se vždycky mamince leskly oči dojetím, když byl přípitek, kdy jsme vzpomínali na ty, co už s námi nejsou, a děkovali za vše dobré (nikdy jsem nechápala, proč mamka brečí, a dneska se jen nadechnu k přípitku u našeho vlastního štědrovečeního stolu, a už mi tečou slzy jako hrachy). Na závěr nás rodiče vždycky napínali, když si ještě přidávali salát a kapra (bože, těch kostí!!!) a když jsme pak ještě dělali spoustu vánočních zvyků. Ale samozřejmě i to jsme milovali.

A víte, na co si moc nevzpomínám? Jaké jsem kdy dostala dárky. Nějak si nemohu vůbec vzpomenout na všechny ty věci, které jsem za ta léta dostala, v hlavě mi zůstalo jen pár z nich, ale jsou to jen střípky. Taky si vůbec nevybavuju, jestli bylo doma uklizeno, jestli byl utřený prach a dokonce ani to, co jsme měli na sobě. Jestli jsme byli vyparádění, nebo spíše na pohodu.

Až jsem se toho lekla, jak moc jsou všechny ty dárky a úklid a nákupy vlastně bezpředmětné. Jak moc zapomínám na to, že Vánoce jsou hlavně o atmosféře, pospolitosti, zpomalení a o zážitcích. To je náš nejcennější dárek, který můžeme dětem dát.

Hmotné dárky jsou třešničkou na dortu. Bez nich to samozřejmě nejde, ale holky si nebudou pamatovat, jestli dostaly panenku nebo lego. Spíše jim zůstane v srdci vzpomínka na emoci, kterou jim dárky přinesly. Jestli měly radost, nebo je naopak něco naštvalo.

Ale ze všeho nejvíce si budou pamatovat, jestli byla pohoda, jak jsme zdobili stromeček s puštěnými koledami, jaké jsme dělali zvyky a jak mi pořád ujídaly těsto na cukroví pod rukama.

To jsem si dneska velice silně uvědomila, když jsem pozorovala svou dceru. Ten okamžik byl tak dojemně krásný a silný, že jsem v tu chvíli chtěla zastavit čas.

A to je moje vánoční přání pro nás všechny. Přestaňme se honit. Zůstaňme v míru sami se sebou i svými blízkými, užijme si v klidu krásné Vánoce i adventní čas, protože většina toho, za čím se honíme, bude zapomenuta. V srdci zůstanou především ty okamžiky, kdy se zastavíme.

Zároveň z celého srdce děkuji rodičům za krásné vzpomínky na všechny ty úžasné vánoční chvíle. Moc si toho vážím a moc dobře si uvědomuju, že ne každý má to štěstí. Jen doufám, že jednou budou naše vlastní dcery vzpomínat na Vánoce taky s takovou láskou…

S láskou

Romana